Praha (Pressweb) - Revoluci ve stavebnictví přinesl před stoletím vynález železobetonu. Přišel na to jistý zahradník z Paříže, který vyráběl betonové květináče. Když použil ocelovou výztuž, zjistil, že jsou daleko odolnější. A nový pevnější materiál byl na světě. Železobeton umožnil obrovský stavební boom a zejména zrod výškových staveb a velkých vodních děl. Ocelová výztuž dostala časem po obvodu výstupky, tzv. žebírkování, které umožňuje pevnější spojení ocele a betonu. Mají je nejen ocelové tyče, ale také kari sítě, které se používají při betonování velkých vodorovných desek.
Kari sítě jsou svařené z drátů různé tloušťky
Betonářské ocelové tyče se lidově nazývají roxory. Mají různou tloušťku a při betonování se svařují do různých tvarů, tzv. armatur, které se prolévají čerstvým betonem. Kari sítě jsou nepostradatelné při betonování velkých ploch, ať svislých nebo vodorovných. Jsou to ocelové dráty o průměru 4 až 10 milimetrů svařené do sítí s různě velkými oky. Kari sítě se prodávají vcelku v rozměrech většinou 2 x 3 m až 2,4 x 6 m. Pokládají se předem na zem nebo na bednění a poté se na ně naleje čerstvý beton. Na větších plochách se svařují k sobě, u silnějších základových desek se dávají sítě i na sebe.
Obnažená betonářská ocel může zkorodovat a ohrozit stavbu
Při instalaci kari sítě je důležité, aby kolem ocelového drátu byla dostatečná vrstva betonu, minimálně dva centimetry. Totéž platí i u betonářských armatur. Pokud je kolem ocelového drátu malá vrstva betonu nebo je ocel dokonce obnažená, dostává se k ní voda a časem zkoroduje. Pokud koroze zasáhne větší část stavby, železobeton ztrácí svoje vlastnosti, zejména odolnost v tahu a tím také požadovanou nosnost. Výsledkem může být zřícení stavby, což se v posledních letech stalo například u mostů, ale i u některých výškových staveb.
