Praha (Pressweb) - Proč se dávají do betonu kari sítě? Na to je jednoduchá odpověď: Aby se zvýšila pevnost v tahu. Beton je vynikající materiál, který zvládá mimořádně velké zatížení. Problémem je, že má malou odolnost vůči tažné síle. Znají to amatérští stavebníci, kteří například betonují velkou plochu před garáží a po jedné zimě se diví, že beton popraskal. Na beton v tomto případě působily tažné síly, protože půda pod betonem vlivem tepla a mrazu měnila svůj objem a to prostý beton nezvládl a popraskal. Do betonu se proto musí dávat tzv. betonářská ocel, který výrazně zvyšuje odolnost vůči tažné síle.
Kari sítě musí být dostatečně obaleny betonem
Betonářská ocel jsou ocelové tyče s typickými výstupky na povrchu, tzv. žebírkováním. Někdy se jim také říká roxory. Do této kategorie hutního materiálu patří také kari sítě. Jde o ocelové tyče s průměrem 4 až 10 milimetrů, které jsou svařené do sítí s různě velkými oky. Jsou učeny pro betonování velkých vodorovných ploch, jako jsou například základové desky u objektů. Tyto kari sítě se umístí na plochu, která se poté pokryje čerstvým betonem. Nesmí se však dávat přímo na zem nebo na štěrkové podloží, ale na podložky, aby ocelové tyče byly dobře obaleny betonem. Minimální vrstva betonu mezi podložím a sítí je dva centimetry.
Typické žebírkování zvyšuje plochu pro spojení ocele a betonu
Beton a ocel dávají dohromady železobeton, který je mimořádně odolný vůči tlaku i tahu. Bez tohoto materiálu by se nemohly postavit takové stavby, jako jsou mrakodrapy, mosty a vodní přehrady. Ocelové tyče se svařují do konstrukcí a ta se pak prolévá betonem. Kdežto kari sítě se prodávají jako hotové výrobky v různých druzích. Je možné je také svařovat, případně ve větší vrstvě betonu dávat na sebe. Žebírkování na roxorech není samoúčelné. Výstupky zvyšují styčnou plochu na ocelové tyči, takže beton se lépe přichytí. Na škodu není ani mírná koroze oceli, která styčnou plochu také zvětšuje.
