S chutí jsem se vrhl na založení s.r.o. Patřím mezi lidi otřískané životem, kteří si nenechají jen tak něco nabulíkovat. Už jsem se mockrát spálil. Tuším proto, že to nebude procházka růžovou zahradou. Nebo že by jo?
Hurá, oni všechno udělají za mne!
Jak rozjet podnikání? Mrknu na internet. A nestačím se divit. Vykoukne na mne jedna firma. „Stačí vyplnit online formulář a svoje eseróčko budete mít bleskurychle jako na talíři. Všechno papírování vyřídíme online za vás,“ slibuje velkými písmeny. Tak to jsem teda zvědav. Jdu do toho. Klapu jméno, adresu a další údaje. Za pár minut jsem hotov. Klik, odesláno. Uvidíme, co se bude dít dál.
Čekám a čekám… a nic
„Systém vám automaticky vygeneruje potřebné dokumenty a zašle je na váš email k elektronickému podpisu,“ oznámí mi. Jednoduché jak facka. Čekám. Času mám dost. Čekám několik minut, půl hodiny, hodinu. Neděje se nic. Vypínám počítač, na tohle fakt nemám nervy. Zkusím to zase zítra. Další den do toho jdu znova. Zase nic. Neodpustím si pár jadrných výrazů.
Na vaše kecy nemám čas
„Neslibujete něco, čeho nejste schopni. Děláte si snad z lidí blázny?“ píšu rozčilený mail na adresu udanou na webu. „Kdo podniká, nebo se chystá podnikat, nemá čas na hlouposti,“ dodávám. „Chce vidět výsledek. Sotva má náladu na ty vaše kecy a sliby,“ přisazuju si. K smrti nesnáším, když ze mne dělá někdo dobrý den. Mně by za slib taky nikdo nezaplatil. Teprve když zámek funguje, vytáhne peněženku.
Vydržte, vaši žádost zpracujeme…
Založení společnosti na dálku? V tomhle státě pořád sci-fi. Mělo mi to dojít už dávno. V cizině už to funguje, tady jsme sto let za opicema. Konečně mi do schránky přistane email od expertů, kteří slibují, jak vás při zakládání firmy zbaví všech starostí. „Omlouváme se, ale web je dočasně mimo provoz. Bude se prodávat novému majiteli. Vydržte, vaši žádost zpracujeme, jakmile to bude možné,“ píšou.
Přicházím o všechny iluze
Jak dlouho to bude trvat? Měsíc? Rok? Zuřím. Nejsem blázen, abych čekal. Poohlédnu se jinde. Chvíli si hraju s internetem. Hledám nějakou radu nebo zkušenost. Narážím zde na článek slibující, že svoji společnost s ručením omezením můžu mít dneska klidně do tří dnů a za necelé 3000 Kč. Že by to byla vážně pravda? „Jaké s tím máte zkušenosti? Opravdu se to dá za tři dny zvládnout?“ píšu do diskuse. Nemám ale žádné iluze.
Sliby politiků? Pche!
Netrvá to ani pět minut a dostávám první příspěvek. „Nesmíš věřit tomu, co ti politici nakecají. Tři dny? Pche, lítal jsem kolem toho celý měsíc a ty úředníky bych s chutí postřílel. V podstatě ti nejvíc pomůže schopný notář. Najdi si v okolí někoho takového a budeš mít po starostech. A 3000 Kč? Mně to stálo dvojnásobek.“ Takže realita je zase někde jinde. Nebo ne? Tenhle článek tvrdí, že mi stačí jako vstupní kapitál jedna koruna.
Narážím na bodrého chlapíka
„Nebuď směšný! Podnikám už patnáct let a ty změny zákonů, to je na román. Nejvtipnější je, že úředníci pořádně nevědí, co zrovna platí,“ ozývá se další diskutér a zase doporučuje svěřit se do rukou právníka – notáře. Takže mám jasno. Hledám někoho, kdo mně dokáže provést tou džunglí zákonů. Když zaklepu na notářskou kancelář, mám štěstí na bodrého chlapíka, se kterým si padnu do noty.
A beru si z téhle zkušenosti ponaučení…
- Nevěř slibům firem na internetu. Nikdo za tebe firmu nezaloží. Musíš se tím prokousat sám. Bude tě to stát fůru nervů a času.
- Politici akorát kecají. Není pravda, že by podnikatelům chtěli zjednodušit život. Právě naopak. Chtějí jim ho co nejvíc zkomplikovat.
- Všechno je to o lidech. Když narazíte na někoho schopného, kdo je ochoten poradit, je to vážně k nezaplacení.
