„Tak ze mě zkrátka bude cifršpion,“ řekl jsem si, když jsem si uvědomil, že k povinnostem podnikatele patří i vedení účetnictví. No, radost jsem z toho zrovna neměl. Má dáti dal nepatří k mým nejmilejším kratochvílím. Ale co nadělám.
Známí mi nasadili brouka do hlavy
Zmocnila se mne ovšem nepříjemná předtucha, že to ani zdaleka nebude jednoduché. Jak se s tím vypořádat? „Co to někomu svěřit?“ začal jsem přemýšlet prakticky a pragmaticky. Upřímně řečeno, raději bych někomu slušně zaplatil za to, že to udělá za mne, než riskoval nějaký průšvih. Popovídal jsem si o tom se známými. „A nebojíš se, že zpronevěří tvoje peníze?“ nasadili mi brouka do hlavy.
Hledáme nového účetního
„No, něco na tom bude. Stejně bych musel pořád všechno kontrolovat,“ řekl jsem si. Jinak by se mi mohlo přihodit to, co se stalo dvěma podnikatelům, kteří se spolu sešli na kus řeči. „Hledáme nového účetního,“ povídá jeden druhému. „Hm,“ praví druhý. „Ale vy jste přece nějakého účetního nedávno přijali, ne?“ zeptá se. „No ano, to je právě ten, kterého hledáme,“ vysvětlí mu ochotně první. Přesně takhle bych taky mohl dopadnout. Ostatně, jak napovídá tento text, chyby v účetnictví dělají i státní firmy.
Nedošlo mi, že bude v čudu
Občas to hledání chyb bývá nepříjemné a dlouhé. Jak vypráví tenhle vtípek. Podnikatel se vrátí z dlouhé zahraniční cesty. Sejde se se známými a vypráví jim svoje trable. „Loni mne můj účetní pěkně vypekl. Připravil mne skoro o všechny prachy. Předtím, než zmizel, řekl mi, že bude v Čadu,“ líčí svůj příběh a zklamaně dodává: „Nedošlo mi, že myslel v čudu…“
Zvládli to jiní, zvládnu to taky
Podobné akce nehodlám riskovat. Představa, že bych někomu dal na starosti správu svých těžce vydřených peněz a on by s nimi zmizel jako pára nad hrncem, mne ani trochu netěší. Ne, ne, žádné pochybné externí firmy. Raději si to všechno budu dělat sám. No, co, není to přece žádná věda. Zvládli to jiní, zvládnu to taky, a tak si třeba zde čtu, co vedení účetnictví vlastně znamená.
Když chybně počítáte ovečky
Počítat, počítat a zase počítat. Při účtování vám nic jiného nezbývá. A já taky nechci dopadnout jako účetní z téhle historky. Účetní dorazí k doktorovi, který se ho ptá, co ho trápí. „Nemohu spát. Probdím pokaždé skoro celou noc,“ stěžuje si cifršpion. „Zkusil jste někdy počítat ovečky?“ ptá se ho lékař. „No ano, jistě,“ odpoví pacient. „Jenže v tom je ten problém. Jednu se spletu a potom se dvě hodiny snažím zjistit, kde ta chyba vznikla. A vy se divíte, že nemůžu v noci spát!“
Marně hledám kompromis
Co s tím vším tedy podniknout? Rozhodně se mi nechce trávit noci nad ciframi v účetních knihách a budit se ze spaní hrůzou, kde jsem zase udělal chybu a trpně čekat, jak mi to zase finanční úřad spočítá. „Chtělo by to nějaký kompromis,“ honí se mi hlavou. Abych měl věci pod kontrolou a nestálo mne to zbytečně moc energie. Jenže jak to udělat? V hlavě mám úplně vymeteno.
Problém, o kterém nevíte a řešení, které nikdy nepochopíte
„Už to mám,“ napadne mne po pár dnech, když narazím na vtipnou definici účetního. Tedy „Kdo je to účetní? Člověk, který vyřeší váš problém, o němž nevíte, způsobem, který nikdy nepochopíte.“ Zní to hezky, vtipně a řekl bych, že autor trefil hřebíček na hlavičku. Pro mě je španělskou vesnici dát všechny ty účetní kolonky dohromady, aby souhlasily. A nechápu, kde tam mohou vzniknout potíže. Čili o žádném problému nemám tušení. A způsob, jakým účetní přičítají a odečítají ty položky, tak to už vůbec nechápu. Skoro mám chuť dát si někam inzerát, že hledám cifršpiona přesně takového ražení. Zn. Spočítat daně vždycky tak, abych nemusel platit nic…
