Brzy po začátku podnikání se u nás stala hojně skloňovaným slovem také půjčka. Bojovali jsme s nedostatkem financí. Když chcete v Čechách rozjet podnikání, peníze doslova létají vzduchem. Potřebujete na investice. Kde ale vzít peníze a nekrást?
Ať počítáme, jak počítáme, pořád nám to nevychází
Od začátku mi bylo jasné, že nejde jenom o to splatit jmění společnosti, jejímž jsem se stal spolumajitelem s kamarádem Martinem. Ať jsme počítali, jak jsme počítali, pořád jsme potřebovali víc, než činila hotovost na našich účtech. Dílnu počítačového servisu sice budeme mít u nás v domě v garáži, jenže i to nás bude něco stát. Je třeba garáž zadaptovat. Uklidit, vymalovat, rozvést elektriku.
Když ušetřené peníze nepostačí…
Náklady na energie, vodu, to je další kapitola. Potom základní vybavení. Dva pracovní stoly, židle. Už první náklady na jednoduché zařízení dílny rostly geometrickou řadou. A to nepočítáme, že budeme muset z něčeho nakupovat náhradní díly k počítačům. Brzy jsme zjistili, že ušetřený kapitál 30 tisíc korun na rozjezd nepostačí. Co teď?
Rodiny nám nedaly nic
Koukali jsme s Martinem na sebe. „Budeme si muset půjčit,“ vyslovil konečně nahlas Martin to, na co jsme mysleli oba. Jenže kde? První kolečko jsme absolvovali u rodiny. Dopadlo to bezvýsledně. U nás doma našemu podnikatelskému záměru ani příliš nefandili. Táta státní úředník mi nezapomněl, že jsem nevzal nějaké jisté zaměstnání a pustil se do bouřlivých vod podnikání. „Vidíš, já ti to říkal. Nezvládneš to,“ byla jeho slova. Martin na tom nebyl o moc lépe.
Kamarádi se vypařili
Nechtěli jsme ale házet flintu do žita. Zkusili jsme to po kamarádech. Když se rozkřiklo, že začínáme podnikat a hledáme finance do začátku, to byste koukali, jak přátelé mizeli. Ti, kteří byli jindy ochotní kdykoli zajít na pivo, záhadně nebyli nikdy doma. I nezaměstnaní měli najednou spoustu práce. „Necháme to být,“ shodli jsme se Martinem po několika marných pokusech.
Banky nás podezíravě prověřovaly
Pustili jsme se do prozkoumávání vod našeho bankovního podnikání. Ani tady jsme ale neměli valné úspěchy. Jasně, dva počítačoví nadšenci krátce po škole se sotva dvouletou praxí nejsou pro banku žádné terno. Bankovním úředníkům se proto nedivím, když se na nás koukali podezíravě, zkoumali nás ze všech stran, aby nám nakonec řekli: „Je nám líto, půjčku vám nedáme, neposkytujete dostatečné záruky.“
Nechceme se stát snadným soustem
„To jsme vážně tak nedůvěryhodní? Nebo se tolikrát spálili?,“ přemýšleli jsme. „Zbývají už jedině nebankovní společnosti,“ řekl jsem Martinovi poté, co jsme udělali kolečka u známých bankovních ústavů. Nejsme jediní, kdo hledá úvěr, Češi se zadlužují, jak ukazuje tento článek. Bylo by jednoduché podlehnout první nabídce z těch, které se na nás valí. V posledních letech trh s nebankovními poskytovateli nabobtnal. Nedávno založené s.r.o. mohlo pro tyhle žraloky být snadným soustem.
Hlásíme splnění cíle
Probírali jsme internetové srovnávače nebankovních úvěrů, hledali reference na poskytovatele. „Ať neskončíme jako Michal,“ poznamenal Martin, když u jedné z nabídek kritizoval nekřesťansky vysoké RPSN a sankce za nesplácení. Náš spolužák Michal si vzal půjčku a kvůli penále mu postupně narostla do obludných rozměrů. Navzdory tomu, že si Češi půjčují hodně, a jak se dočteme zde, své úvěry i refinancují, je třeba být opatrný. Nakonec v našem sítu uvízlo několik společností, jejich nabídky se nám zdály přijatelné. Půjčili jsme si 50 tisíc a pečlivě naplánovali, kam je vložit. „Do půl roku to bude splacené, a co vyděláme, budeme investovat,“ dohodli jsme se s Martinem. Svůj cíl jsme splnili.
