Praha (Pressweb) - Jsem v podstatě zdravý člověk. Netrápí mě (zatím) žádné vážné zdravotní neduhy, nemám cukrovku ani vysoký krevní tlak, v minulosti mě nepostihla cévní mozková příhoda ani infarkt a kromě opakovaných močových infekcí v dětství a celoživotní pylové alergie se s ničím neléčím. Přesto trávím spoustu času u lékaře. A to nejsem zrovna pečlivá, co se týká preventivních prohlídek. Říkám si, že stačí, když mě praktický lékař vidí jednou za rok s chřipkou (tedy spíše s nachlazením či jinou běžnou virózou, která mě musí trápit opravdu dlouho a opakovaně, abych se konečně vydala k lékaři) a zubaře navštívím jednou za pár let (naštěstí ani zuby mě netrápí a tak mě nic nenutí k preventivním návštěvám). Přesto nemine týden, abych nestrávila alespoň část dne v čekárně nějakého lékaře. I když sama nejsem vzorem důslednosti, u svých dětí na preventivní prohlídky dbám. Dosud vážněji nestonaly (díky bohu), navštěvujeme však pravidelně dle schématu prevence dětského lékaře i zubaře, absolvujeme prohlídky u očního lékaře, u alergologa, u ortopeda, chodíme na rehabilitace a v zimním období býváme častým pacientem u ORL specialisty. Občas se vyskytne něco výjimečného jako návštěva dětské chirurgie, kožního lékaře apod. A do toho moje pravidelné kontroly (alergologie, oční lékař, gynekologie…). O častých všemožných kontrolách u malých miminek, jejichž systém je dle mého názoru v Čechách opravdu pečlivě propracován (což je samozřejmě dobře), ani nemluvě. Vlastně jsem u doktora velmi častým hostem, přestože já i moje děti jsme v podstatě zdravé. A to nejsem žádný hypochondr ani vyplašená matka, která běží se vším ihned k lékaři. Když to jen trochu jde, vystačím si s radou na telefonu.
Je naprosto správné pečovat o své zdraví, ale někdy si říkám, zda už toho není trochu moc, a kolik času bychom asi trávili u lékaře, kdybychom (nedej bože) byli opravdu vážně nemocní…
