Kde jsme to posledně přestali? No jasně, u toho, jak mi obráběcí stroj při soustružení amputoval dva prsty. Dodnes cítím tu bolest a vidím, jak se rozstříkla krev. Naštěstí jsem rukou v poslední chvíli ucukl, jinak by mi z ruky asi moc nezbylo. Můj křik nepřeslechl mistr.
Neuvědomuji si, že jsem přišel o dva prsty
Někdo došel pro lékárničku a krvácející ruku mi stáhli obvazy. Mistr zavolal záchranku, která za chvíli přijela. Ruku mi stáhli a píchli něco proti bolesti. Jeden ze záchranářů se zajímal o to, kde jsou uříznuté části prstů. Pokud jsou k dispozici a podaří se je zaledovat, mohly by se přišít. Jenže jsou bohužel na kaši. Plán na jejich přišití tedy bere za své. Já si nějak moc neuvědomuji, co se děje. Injekce proti bolesti začíná působit. Naštěstí. Jinak by mi asi došlo, že jsem právě přišel o dva prsty.
Usmívám se na sestřičku
Cestu záchrankou do nemocnice si pamatuju jenom matně. Odvezli mne na operační sál a pak jsem se vzbudil až v bílé posteli. Bílý strop, bílé stěny. Objevila se hezká tmavovlasá sestřička. „Tak co, mladý pane, jak je, už jste se vyspal? Nepotřebujete něco?“ Pokusil jsem se usmát. Přišlo mi, že ruka nebolí tolik, jako včera. „Zajímá se o vás spousta lidí. Brzy přijde návštěva. Je vám dobře? Zvládnete to?“ Přikývl jsem. „Jo zvládnu to. To bude dobrý,“ vysoukal jsem ze sebe. První přišla máma s bráchou, hned za nimi mistr.
Mistr mi pořádně vynadal
„Ahoj ty blbče. Tak co, bolí to? To víš, za blbost se musí platit,“ volal na mne mistr už ode dveří. „Já věděl, že ty tvoje frajeřinky jednou blbě skončí. Myslíš si, že jsem neviděl, jak jsi kolikrát dělal bez pracovních rukavic, co? Ještěže se milostpán obtěžuje alespoň brát si montérky. Nepřekvapilo by mne, kdybys po dílně místo pracovního oblečení chodil v kraťasech a nátělníku,“ pokračoval. „A to, že místo pracovních bot obvykle míváš tenisky na hřiště, to si myslíš, že asi taky nevidím, viď? Alespoň, že nenosíš k soustruhu žabky na pláž, ty bys toho byl schopnej,“ pokračuje v žoviálním kázání. Mlčím. Najednou nemám, co bych řekl. Napadá mne, jak široký pojem pracovní oděvy jsou, dokonce i ony podléhají pravidlům a módě, jak se dozvíte v tomto článku. Taková úvaha je ale trochu od věci, to uznávám.
Trpně naslouchám nadávkám mistra
Tak jenom trpně naslouchám, jaká bouřka ještě přijde. A věru, že přichází. „Teď vážně,“ zamračí se mistr. „Ty jseš velkej frajer, viď, ale uvědomuješ si, jaký šílený problémy jsi přivodil sobě i mně? Máme na krku bezpečnost práce, to není sranda. Přijdou z inspektorátu bezpečnosti práce, všechno se bude vyšetřovat. Ty se vážně domníváš, že jsi všechny ty pracovní pomůcky pro ochranu zdraví fasoval jen tak pro nic za nic? Všechno ale má svůj důvod a smysl, kamaráde. Já mám na krku pokutu za nedodržování bezpečnosti práce, chápeš, co to znamená?“ zvyšuje mistr hlas.
V nemocnici mám o čem přemýšlet
„Jestli budeme muset platit pokutu za nedodržování bezpečnosti práce, nevyděláme si ani na slanou vodu. Já živím rodinu, chápeš to?“ zuřil mistr dál. Přikývl jsem. „No, nepřikyvuj jenom. Řekni taky něco. Najednou ti došla slova, viď?,“ dodal mistr. „Pane mistr, já to vezmu všechno na sebe. Byla to moje chyba, já vím,“ soukal jsem ze sebe. „To bych prosil, že to byla tvoje chyba. Moje určitě ne. Jenom si vzpomeň, kolikrát jsem ti připomínal, že nošení pracovních rukavic není pro nic za nic a že tenisky patří na hřiště a ne do dílny,“ dodal už smířlivěji. „Tak ahoj a brzy se uzdrav,“ dodal a zavřel za sebou dveře. Měl jsem o čem přemýšlet. Později jsem se třeba dozvěděl, že sama firma, ve které pracujete, rozhodne o tom, na jaké pracovní pomůcky máte nárok – píše se o tom tady.
