Praha (Pressweb) - Při běžném vyšetření na elektrokardiografu nemusí lékař vůbec zjistit nějaké změny v srdeční činnosti. Pacient je v klidu, nevykonává žádnou fyzickou zátěž, srdce pracuje normálně. Ale pacient si stěžuje, že při sportu se zadýchává, občas cítí bolest na prsou, lékař proto volí tzv. zátěžové EKG. K tomu je nutné mít ergometr, tedy rotoped nebo běhací pás, který je současně napojen na elektrokardiograf. V běžné ordinaci většinou takové vybavení lékař nemívá, doporučí pacienta na odborné vyšetření. Pacient sebou nemusí mít nic speciálního, jen pohodlný oděv, protože bude trochu sportovat.
Zátěžové EKG odhalí i drobné srdeční nepravidelnosti
Zátěžové EKG spočívá v tom, že se pacient při měření srdeční činnosti musí podrobit fyzické zátěži. Většinou šlape na rotopedu nebo běží na běhacím pásu. Při této aktivitě musí srdce více pumpovat krev do celého těla, protože svaly a další orgány potřebují větší přísun kyslíku. Zátěžové EKG tak ukáže, zda srdeční činnost má přirozený průběh nebo ne. Fyzická zátěž nutí srdce k většímu výkonu a právě při něm se ukáží změny v srdeční frekvenci. Tepny a cévy mohou být zaneseny tukovými usazeninami, pak jsou málo pružné a nedokáží propustit více krve. To vše se projeví na elektrokardiogramu.
Holtery měří EKG 24 hodin nebo i více
Někdy ani toto vyšetření EKG neukáže drobné problémy v srdeční činnosti. Lékař proto přistoupí ke kontinuálnímu měření činnosti srdce, k němuž používá tzv. holter. Je to malý přístroj, který nosí pacient u sebe 24 hodin nebo i více. Ze svodů připevněných na těle přicházejí do přístroje elektrické signály ze srdečních komor a síní. Měření holterem pacienta příliš neomezuje, může provádět běžné denní činnosti, jen se nesmí sprchovat či koupat. Z výsledného záznamu srdeční frekvence lékař bezpečně pozná, zda pacient trpí nějakou srdeční chorobu, nebo zda je zdráv.
