Praha (Pressweb) - Proč praská stará betonová podlaha? Protože v době, kde se pokládala, se nepoužívaly kari sítě. Jde o sítě svařené z ocelových tyčí silných obvykle 4 až 10 milimetrů, které mají na povrchu výstupky, jímž se říká žebírkování. Právě spojení betonu a ocele dodává betonu velkou odolnost vůči tahu. Nový materiál – železobeton se objevil zhruba před sto lety a svými novými fyzikálními vlastnostmi se stal prakticky nenahraditelný. A žebírkování umožňuje lepší spojení betonu a ocele, protože vytváří větší styčnou plochu.
Kari sítě patří do betonářské oceli
Betonářská ocel, kam patří i kari sítě, je speciální kategorie hutního materiálu. Musí být nejen pevná, ale i dobře ohýbatelná a svařitelná. A žebírkování je samozřejmostí. Betonářské tyče, tzv. roxory, se svařují do armatur, které se poté vylévají betonem. Při betonování velkých vodorovných ploch se uplatňují kari sítě. Pokládají se tak, aby neležely přímo na zemi, ale aby byly i od spodu obaleny alespoň dvoucentimetrovou vrstvou betonu. Je to důležité proto, aby se k oceli nedostala voda, která způsobuje korozi a tím i zhoršení vlastností železobetonu. Chyby při betonování jsou hlavní příčinou zřícení železobetonových staveb.
Kari sítě se uplatňují v zemědělství i jako opora rostlin
Při betonování se používají různé kari sítě. Záleží na tom, jakou nosnost by měly mít a jak budou namáhány. Sítě do betonu kari jsou svařeny z různě silných drátů a mají různě velká oka. Záleží na projektantovi, jaké rozměry vybere. Někdy se pokládají sítě na sebe v několika vrstvách. Dávají se nejen do základových desek, ale také do stropů, svislých stěn, do podlah při podlahovém vytápění a do silničních těles. Ale využívají se nejen při betonování. Pěstitelé z nich staví opěrné stěny pro rostliny a chovatelé z nich vyrábějí ploty a kotce.
