Praha (Pressweb) - Velké nadšení se rozsypalo pod tíhou očekávání a nepřiměřených nároků. Dostali jste se na vysněné místo, pracovali jste s obrovským nadšením pro věc a měli radost z výsledků a pochval nadřízeného. Z toho, že se vaše kariéra konečně naplno rozjíždí. A teď? Chybí energie i inspirace.
Tak možná někdy vypadá syndrom vyhoření. Pokud se do pracovních úkolů vrháte s nerealistickým očekáváním, pracovní doba vám nikdy nekončí, jste pod neustálým tlakem a chcete být perfektní za každou cenu, brzy skončíte v pekle. Vážně.
Jak se tedy nedostat kvůli práci na psychické dno?
Dokonalost je vyčerpávající, zbavte se jí
Je pro vás hnacím motorem mít v práci všechno pod kontrolou a navíc dělat věci nad rámec, dokonale podle zadání a plnit deadliny? Pak jste příliš zodpovědní. A čeho je moc, toho je příliš.
Když nejde o život, jde o…
Říká se tomu pozitivní přístup. A ten je třeba si postupně vybudovat, mít jej za životní styl. Pracovali jste na nějakém projektu a výsledek za moc nestojí. Šéf se netváří moc povzbudivě a vy jdete se sklopenou hlavou domů brečet partnerovi na rameno. Neberete se příliš vážně? I když máte práci v žebříčku hodnot na vysokých příčkách, neřešte prkotiny.
Umění nirvány aneb odpočívejte, když je na to čas
Často slýchávám od svých známých, že nenávidí neděle. Většina lidí v tu dobu totiž myslí na pracovní pondělí místo toho, aby si užívali poslední den volna. Umění odpočinku, to je totiž věda, dámy a pánové! Takže si užívejte, poslouchejte hudbu, čtěte. Třeba náš lifestylový online magazín Tukutuku.
Práce = seberealizace
Možná to zní jako omleté klišé, ale v práci i živostě se musíte posouvat dál. Nezakrnět. Osobní rozvoj je magická mantra, která vede ke spokojenému životu. Každý dojdeme do bodu, kdy už všechno v práci dokonale známe, máloco nás překvapí a všechno umíme. To je ale právě ten pravý čas překročit svoji zónu komfortu, i když nás naše lenivé já nabádá k opaku. Syndrom vyhoření vyvěrá většinou právě z toho, že získáte dojem, že už se není kam vrtnout. Ale vždy existuje manévrovací prostor, kde to ještě má smysl. Potřebujeme smysluplnost, abychom žili.
