Praha (Pressweb) - Jako malá jsem měla nábytek, který mi do dětského pokoje pořídili rodiče. Jak jinak. Pamatuji si, že byl modrý a patřila k němu i postel. Modrá dvířka skříněk z boku postele ladila s nábytkovou stěnou. Postel měla i úložný prostor, takže peřiny se přes den schovaly a na posteli jsem si mohla hrát. Jak to mohly přežít moje vyvíjející se záda, to je mi dodnes záhadou. Spali jsme na molitanové matraci, která byla položena ne rovném prkně. Ale interiér skvěle ladil… Později, na vysokoškolských kolejích, jsem spala na posteli, která tam zřejmě byla už před válkou. Ostatně ladila s celkovým (dosti strohým) vybavením pokoje. O zdravotní nezávadnosti postele si nedělám žádné iluze. Ale bylo mi to jedno. Když jsem bydlela v prvním pronájmu, spala jsem na matracích na zemi. Matrace nebyly valné kvality, peněz nebylo nazbyt a věděla jsem, že je to jen na přechodnou dobu. Bylo mi to jedno. Dnes mi to jedno není.
Mám něco za sebou (a doufám, že ještě hodně před sebou…), srovnala jsem si priority, utvořila žebříček hodnot a chci se rozmazlovat. Alespoň v některých ohledech. Patří k nim dobré jídlo, dobré víno a luxusní postel. Luxusní manželská postel, abych byla přesná. Manželská postel, která tvoří důležitou součást mého života. Spím méně než dřív, zato si chci spánek víc užívat. Mít pohodlí, těšit se do postele, budit se odpočatá. Dopřát si trochu luxusu. Po gurmánské večeři si dát sklenku výtečného vína a ulehnout do luxusní postele. Jaký kus cesty od dob studií, kdy člověk po čínské polévce nebo naloženém hermelínu ve studentském baru (v případě finančně příznivější situace) a po pár sklenkách levného vína ulehl do rozvrzané postele, kterou jsem opravdu jen nerada povlékala, abych neviděla matrace obnažené… Luxusní postel je nezbytná. Dnes to vím jistě. Ale něco přece jen zůstalo stejné - luxusní čalouněná postel nám opět dokonale ladí s interiérem ložnice.
