Praha (Pressweb) - Obvyklým hutním materiálem jsou trubky. Používají se jako konstrukční materiál při stavbách jednoduchých přístřešků, jsou základem různých druhů lešení, ale zejména slouží pro vedení plynů a tekutin. Rozlišujeme svařované a bezešvé. Svařované výrobky mohou být ještě hladké nebo se závitem. Výhodou oproti bezešvým je jejich nízká cena, proto jim projektanti dávají přednost. Nejčastěji slouží pro výrobu svařovaného potrubí, kterým proudí různé kapaliny pod nízkým tlakem. Vyrábějí se válcováním za tepla i za studena na strojích, které dokáží zakroužit ocel do trubkovitého tvaru a následně ji svařit.
Trubky se vyrábějí válcováním, tažením, vytlačováním a protahováním
Bezešvé trubky jsou určeny pro vedení plynů a tekutin pod velkým tlakem, proto je výrobci používají v hydraulických nebo pneumatických rozvodech a zařízeních. Vyrábí se z dutého předvalku válcování za tepla nebo za studena, protahováním, tažením nebo vytlačováním. Náklady na jejich výrobu jsou podstatně vyšší než u svařovaných trubek, proto se dnes uplatní zejména v tlakových zařízeních. Způsob výroby ovlivňuje i použití trubky. Například technologie tažení nebo vytlačování je vhodná pro malé a střední průměry trubek. Ty největší se vyrábějí válcováním.
Speciální ocelové trubky jsou potažené plastem
Svařované i bezešvé trubky se uplatňují ve stavebnictví, strojírenství, zemědělství, energetice, v chemických provozech, ve strojích a zařízeních. Vedou vzduch, páru, vodu, chemikálie i tekuté odpady. I když oceli dnes konkurují různé druhy plastů, ocelová trubka je ceněná zejména pro svoji odolnost, pevnost, svařitelnost, i dlouhou životnost. Pro zvýšení odolnosti vůči povětrnostním vlivům se upravují nátěrem, ale nejčastěji žárovým zinkováním. Speciální ochranou je potahování plasty, které jsou odolné nejen vůči vlhkosti, ale i proti plísním a chemickým sloučeninám.
