Praha (Pressweb) - Léto končí. Přijde podzim a po něm ještě delší zima. Stmívat se bude už brzy odpoledne, venku nás čekají plískanice, deště, blátivá břečka, každá cesta pro dítě do školky, do práce či městským autobusem se stane jistým zdrojem virové nákazy… Zatímco v létě jsme toužili trávit co nejvíce času venku, pořádali večerní grilování a párty pod širým nebem a nejraději bychom tam trávili i celé noci, nyní by většina z nás (já tedy určitě) nejraději zalezla do postele a nevylezla až do jara.
Umím si to docela dobře představit. Zachumlám se do peřinky v naší měkoučké a pohodlné manželské posteli a obložím se vším, co budu po dobu svého „zimního spánku“ potřebovat – dobrými knihami, muzikou, DVD s oblíbenými filmy, křížovkami, dostatkem polštářů… Máme doma naštěstí čalouněnou postel s úložným prostorem, takže budu mít vše hezky při ruce a vůbec nebudu muset opustit postel. Navařím si čaj s medem (nebo s rumem) a celý podzim a zimu strávím v manželské posteli. Nic mi nebude chybět. Bude mi teploučko, vyhnu se rozmarům počasí i zdravotním rizikům a nebude mě rozčilovat, že je tma dřív, než den opravdu začal. Nebudu v posteli, protože mě tam zažene chřipka, ale že chci a budu si to náramně užívat. O tom není pochyb. Svou luxusní postel opustím až na jaře, když vykoukne první tráva, roztaje sníh, ptáci budou zpívat, sluníčko hřát a všichni budou usměvaví a šťastní.
Škoda, že je to jen sen, který nelze realizovat. Závidím všem tvorům v přírodě, kteří zimu prospí. I když bych ji strávila raději ve své posteli, než zahrabaná někde pod zemí. Ale kdo ví, třeba nás letos čeká krásná ladovská zima se spoustou bílého sněhu a sluníčka. A tu by bylo přece škoda prospat. I tak se do své postele budu v zimě těšit o něco víc.
