Praha (Pressweb) - Jeden druh hutního materiálu má ve stavebnictví speciální použití. Jde o betonářskou ocel. Přidává se do betonu a po vytvrdnutí se z původních materiálů stává železobeton. Díky oceli se výrazně zlepší jeho odolnost vůči tahu. Beton je skvělý materiál, odolává vysokému tlakovému zatížení, ale pokud ho vystavíme tažným silám, odolává podstatně méně. A právě ocel mu dodá i vysokou odolnost v tahu. Z betonářského materiálu se používají různé ocelové tyče a také KARI SÍTĚ. Ty jsou převážně určeny pro betonování vodorovných ploch, například základových desek.
KARI SÍTĚ se prodávají v rozměrech až 6 x 2,4 metru
KARI SÍTĚ, stejně jako betonářské tyče, mají na svém povrchu výstupky, tzv. žebírkování, které umožňuje, aby se beton s ocelí pevněji spojil a získal tak žádoucí fyzikální vlastnosti. Samotný výrobek jsou dráty o tloušťce 4 až 10 milimetrů svařené do sítě s různě velkými oky. Dodávají se v rozměrech 3 až 6 x 2,0 až 2,4 metru. Pokládají se do čerstvého betonu, ale je nutné dodržet některé zásady, například že KARI SÍTĚ, stejně jako další betonářská ocel, musí být obaleny minimálně dvěma centimetry betonu. Pokud k oceli pronikne voda, postupně zkoroduje a železobeton ztratí svoji odolnost vůči tahu.
Koroze oceli v betonu vede až k demolicím staveb
Při betonování základové desky se KARI SÍTĚ nesmí pokládat přímo na štěrkové podloží, musí být podepřeny tak, aby pod sítí byla minimálně dvoucentimetrová vrstva betonu. Pokud se pokládají na sebe, zase mezi nimi musí být požadovaná mezera. To platí i pro betonářské tyče, když se svařují do konstrukcí a poté se prolévají betonem. Nedodržení technologických postupů se bohužel ukáže až po letech. Příklady máme kolem sebe – bourání betonových staveb po dvaceti letech či zřícení některých železobetonových lávek a mostů.
