Dámská móda a vůbec styl oblékání a vystupování ve společnosti se v průběhu posledních desetiletí měnily doslova závratnou rychlostí. Jak to ale vlastně vypadalo v době, kdy drtivá většina z nás ještě ani nebyla ve světě, ve zlaté éře našich prababiček a pradědečků?
Dámská móda v rukou hvězd stříbrného plátna
30. léta 20. století se mimo jiné nesla ve znamení velkého rozvoje filmu, obzvláště toho zvukového. Návštěvy kin tehdy znamenaly pro lidi, žijící v této době opravdu mnoho, byl to jakýsi únik z běžného života. Filmové hvězdy, převážně ty ženské byly mnohými obdivovány, vedly zdánlivě bezstarostné životy a byly považovány za ideální obraz společnosti. Není tedy divu, že většinu módních trendů určovalo právě oblékání nejznámějších prvorepublikových hereček. Mezi ty nejvýraznější patřily například Adina Mandlová nebo Lída Baarová.
Ženské křivky hrály prim
Na rozdíl od módy předchozího období, tedy 20. let, začal být kladen důraz na znaky ženskosti. Šlo hlavně o oblasti kolem boků a poprsí. Přestože ideálem i nadále zůstávala štíhlá postava, byly navrhovány speciální střihy šatů, které naopak umožňovaly vyniknout zvýrazňujícím dámským liniím. Jednou z průkopnic těchto střihů byla známá návrhářka Madeleine Vionnet, která se nechávala inspirovat antickými splývavými róbami.
Účesová revoluce
30. léta navázala na konec těch dvacátých, kdy už se začaly rodit první styly krátkých dámských účesů, a stala se průlomovým obdobím v této oblasti. Ženy se odvážily ukázat okolí svá ramena a daly tak vzniknout novým stylům sestřihu. Základem se staly krátké vlasy, které ale byly důkladně navlněné. Mnohé z nich přečkaly s drobnými úpravami až do dnešních dnů (např. mikádo). S tímto také souvisely hluboké výstřihy na zádech šatů, které by při dlouhých vlasech vidět nebyly. Nejvyhledávanější barvou byla blond, například po vzoru již zmíněné Adiny Mandlové. Oblíbenými doplňky byly třeba kloboučky či ozdobné spony.
